Básník Špína (Tiamat)

Jean Arthur Nicolas Rimbaud

Jean Arthur Nicolas Rimbaud [rembo] (20. října 1854 - 10. listopadu 1891) byl francouzský básník, nejvýznamnější představitel tzv. prokletých básníků.

Jeho otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opustil. Rimbaud byl velmi nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova.

V době pařížské komuny do Paříže, kde se seznamuje s Verlainem. Verlaine kvůli němu rozbil manželství a začali spolu žít. Jejich život byl velmi bohémský (žili nejprve v Paříži, později v Anglii a Belgii). Po rozchodu s Verlainem (1873) přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru odkud se vydal jako obchodní zástupce do Adenu. Přešel celou somálskou poušť. Zemřel na rakovinu.

Dílo

Rimbaud v poezii změnil strukturu a metodu. Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, rozporu mezi umělcem a společností, ... V jeho básních se objevuje básnická fantazie, odpor k měšťákům, náboženství a obdiv k revoluci.

Jeho poezie se stala základem nové poetiky. Odhaloval iluzornost pravd uznávaných společností, jež vystavil pohrdavému posměchu. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávistnou a totální revoltu proti všem hodnotám a tabu společnosti. Rimbaudovo dílo, vycházející ze zloby, z revolty a vnitřní síly a útočilo na všechny formy tradice, ovlivnilo moderní francouzskou poezii, zejména symbolisty a surrealisty. Všechna jeho díla publikoval Paul Verlaine. Odhaduje se, že se asi jeho 8 děl ztratilo.

• Projekt komunistické ústavy (1871)
• Sezóna v pekle (1873) - někdy též Pobyt v pekle básně v próze, tato sbírka je označována jako vrchol jeho tvorby.
• Relikvier (1891)

Dále pod jeho jménem vyšly dvě sbírky sebrané podle jeho přátel:

• Básně
• Iluminace

Básně:

• Opilý koráb - veršované dílo, básníkova nejznámější básnická skladba. Básník se zde přirovnává ke korábu. Loď na rozbouřeném moři = samotný autor, který pluje mezi životem a smrtí. Individuum se odklání do říše fantazie, putuje říší.
• Spáč v úvalu

Charles Pierre Baudelaire

Charles Pierre Baudelaire (9. duben 1821 - 31. srpen 1867), byl francouzský básník a překladatel; první z řady tvz. "prokletých básníků".

Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Baudelairova matka se roku 1828 znovu provdala - generála Jacquese Aupicka, kterého Baudelaire nesnášel.

Baudelaire vedl bohémský život. Před maturitou byl vyloučen ze školy, ale nechtěl pracovat, proto se dostal na obchodní loď do Kalkaty. Po návratu začal psát básně o dojmech z cesty. Později psal posudky na pařížské salóny a vypracoval se na předního kritika.

Roku 1848 bojoval na barikádách a založil časopis Veřejné blaho.

Zemřel na obrnu, před smrtí ztratil řeč.

Dílo:

Ve své poezii odhaloval milostná a společenská zklamání, snažil se provokovat svojí otevřeností. V jeho díle je spojena láska a pohrdání, krása a zlo, touha po životě, atd. Jeho dílo ovlivnilo moderní poezii.

• Květy zla (Les Fleurs du mal, 1857) - básnická (lyrická) sbírka, za kterou musel zaplatit pokutu z mravnostních důvodů. Tato básnická sbírka je považována za klíčové dílo moderní světové poezie. Les Fleurs du mal (doplněné vydání 1861) obsahují 126 básní, rozdělených do šesti oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt; (v posmrtném vydání 1868 bylo vloženo dalších 14 básní). Ve poezii, kterou básník šokoval francouzskou společnost, se do velké míry odráží jeho nespoutaná osobnost i jeho život. V básních líčí nepřikrášlený obraz skutečnosti, které vládne nepoetické Zlo, jehož ztvárnění se až dosud poezie vyhýbala (báseň Zdechlina). Výchozím bodem sbírky je nemožnost člověka dosáhnout štěstí a odtud pramení bolest, o to intenzivnější, že se záblesky štěstí hlásí ve snu a vzpomínání. V reálném světě tak zůstává jedinou pozitivní hodnotou umění usilující o krásu. Nakonec se jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti stává klidné spočinutí ve smrti.

• Malé básně v próze (Petits poèmes en prose, 1869) - původně byly vydány pod názvem Pařížský splín. Jedná se o padesát krátkých rytmických próz. Baudelaire zde dospívá k poznání, že skutečná podstata poetického vyjádření nespočívá v tradičním rytmickém členění, spojeném s rýmem, ale výhradně v básnické vizi, metaforice a obrazech. Jde vlastně o jakousi básnickou symfonii Paříže, moderního člověka a jeho složité životní problematiky. Za smyslovým světem nachází existenci jiného, vnitřního světa, do něhož proniká pomocí symbolů a obrazného myšlení a který se vymyká běžné logice.

Básně

• Albatros
• Exotický parfém
• Jisté kreolské dámě
• Vlas
• Zdechlina
• Krása
• Splín

Básně

• Albatros
• Exotický parfém
• Jisté kreolské dámě
• Vlas
• Zdechlina
• Krása
• Splín

Eseje

• Umělé ráje - o účincích hašiše a opia.

Knihy

• Estetické zajímavosti
• Romantické umění

Zápisky

• Intimní deníky
• Bruselské roky

Překládal dílo E. A. Poa

Stéphane Mallarmé (18. března 1842 v Paříži - 9. září 1898 ve Valvins) byl francouzský básník a esejista. Bývá řazen mezi prokleté básníky.

Ve svém bytě pořádal od roku 1880 literární salony (zval literáty, hudebníky, malíře…). Jeho tvorba je symbiózou hudby, malířství a poezie. Za důležitou považuje inspiraci - sen, který vsugeruje dojmy.

"Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí."

Dílo

• Faunovo pozdní odpoledne (1876) - Faun je poločlověk/kozel, který vzpomíná na Sicílii na své milostné prožitky s nymfami. Bez ohledu na pravdu rozvíjí dál své představy… Faunem se inspiroval mimo jiné Claude Debussy: napsal podle něj stejnojmenný balet.