Prokletí básníci
Prokletí básníci (Les poétes maudits) je označení několika především francouzských básníků, kteří tvořili ve 2. polovině 19. století. Tito básníci netvořili v nějaké skupině a ani neměli nějaký jasně definovatelný společný zájem.
Tito básníci jakoby s tehdejší literaturou a společností neměli žádné společné prvky, tím vzniká problém co s nimi. Společné rysy těchto básníků lze shrnout do několika málo bodů, z nichž nejzákladnějším je odmítání společnosti.
Svojí tvorbou však ovlivnili světovou i českou literaturu počátku 20. století (nebo alespoň její část). Tito autoři neovlivnili literaturu kvalitou, ale protože jako první našli odvahu překonávat společenská tabu a vžité konvence.
Označení "Prokletí básníci" použil jako první Paul Verlaine v r. 1883 v eseji takto pojmenované, později se tento termín rozšířil a někdy je používán ve smyslu non-konformní básníci.
Někdy se mezi prokleté básníky řadí také François Villon, jehož dílo tvorbě prokletých básníků sice odpovídá jak stylem, tak tématy, nicméně Villon žil v první polovině 15. století.
Paul Verlaine [Verlen] (30. březen 1844 - 8. leden 1896), francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu.
Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opouští rodinu a začal s ním žít, byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), Verlaine byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života.
Dílo:
Poezie
Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů.
- Saturnské písně (Les Poemes saturniens)
- Galantní slavnosti (Fete galantes)
- Dobrá píseň ( La Bonne chanson), v této sbírce oslavuje prostý a klidný život se svou ženou - Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem)
- Moudrost (Sagesse)
- Kdysi a nedávno (Jadis et Naguere)
Poetické umění - tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky
- Písně beze slov (Romances saus paroles)
- Láska (Amour)
- Štěstí
- Paralelně
- Ženy
- Štěstí
- Písně pro ni
- Intimní liturgie
Próza
- Moje nemocnice
- Moje vězení
- Vyznání
- Božská láska
- Prokletí básníci - v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus.
Jean Arthur Nicolas Rimbaud
Jean Arthur Nicolas Rimbaud [rembo] (20. října 1854 - 10. listopadu 1891) byl francouzský básník, nejvýznamnější představitel tzv. prokletých básníků.
Jeho otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opustil. Rimbaud byl velmi nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova.
V době pařížské komuny do Paříže, kde se seznamuje s Verlainem. Verlaine kvůli němu rozbil manželství a začali spolu žít. Jejich život byl velmi bohémský (žili nejprve v Paříži, později v Anglii a Belgii). Po rozchodu s Verlainem (1873) přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru odkud se vydal jako obchodní zástupce do Adenu. Přešel celou somálskou poušť. Zemřel na rakovinu.
Dílo
Rimbaud v poezii změnil strukturu a metodu. Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, rozporu mezi umělcem a společností, ... V jeho básních se objevuje básnická fantazie, odpor k měšťákům, náboženství a obdiv k revoluci.
Jeho poezie se stala základem nové poetiky. Odhaloval iluzornost pravd uznávaných společností, jež vystavil pohrdavému posměchu. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávistnou a totální revoltu proti všem hodnotám a tabu společnosti. Rimbaudovo dílo, vycházející ze zloby, z revolty a vnitřní síly a útočilo na všechny formy tradice, ovlivnilo moderní francouzskou poezii, zejména symbolisty a surrealisty. Všechna jeho díla publikoval Paul Verlaine. Odhaduje se, že se asi jeho 8 děl ztratilo.
- Projekt komunistické ústavy (1871)
- Sezóna v pekle (1873) - někdy též Pobyt v pekle básně v próze, tato sbírka je označována jako vrchol jeho tvorby.
- Relikvier (1891)
Dále pod jeho jménem vyšly dvě sbírky sebrané podle jeho přátel:
- Básně
- Iluminace
Básně:
- Opilý koráb - veršované dílo, básníkova nejznámější básnická skladba. Básník se zde přirovnává ke korábu. Loď na rozbouřeném moři = samotný autor, který pluje mezi životem a smrtí. Individuum se odklání do říše fantazie, putuje říší.
- Spáč v úvalu
Charles Pierre Baudelaire
Charles Pierre Baudelaire (9. duben 1821 - 31. srpen 1867), byl francouzský básník a překladatel; první z řady tvz. "prokletých básníků".
Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Baudelairova matka se roku 1828 znovu provdala - generála Jacquese Aupicka, kterého Baudelaire nesnášel.
Baudelaire vedl bohémský život. Před maturitou byl vyloučen ze školy, ale nechtěl pracovat, proto se dostal na obchodní loď do Kalkaty. Po návratu začal psát básně o dojmech z cesty. Později psal posudky na pařížské salóny a vypracoval se na předního kritika.
Roku 1848 bojoval na barikádách a založil časopis Veřejné blaho.
Zemřel na obrnu, před smrtí ztratil řeč.
Dílo:
Ve své poezii odhaloval milostná a společenská zklamání, snažil se provokovat svojí otevřeností. V jeho díle je spojena láska a pohrdání, krása a zlo, touha po životě, atd. Jeho dílo ovlivnilo moderní poezii.
- Květy zla (Les Fleurs du mal, 1857) - básnická (lyrická) sbírka, za kterou musel zaplatit pokutu z mravnostních důvodů. Tato básnická sbírka je považována za klíčové dílo moderní světové poezie. Les Fleurs du mal (doplněné vydání 1861) obsahují 126 básní, rozdělených do šesti oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt; (v posmrtném vydání 1868 bylo vloženo dalších 14 básní). Ve poezii, kterou básník šokoval francouzskou společnost, se do velké míry odráží jeho nespoutaná osobnost i jeho život. V básních líčí nepřikrášlený obraz skutečnosti, které vládne nepoetické Zlo, jehož ztvárnění se až dosud poezie vyhýbala (báseň Zdechlina). Výchozím bodem sbírky je nemožnost člověka dosáhnout štěstí a odtud pramení bolest, o to intenzivnější, že se záblesky štěstí hlásí ve snu a vzpomínání. V reálném světě tak zůstává jedinou pozitivní hodnotou umění usilující o krásu. Nakonec se jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti stává klidné spočinutí ve smrti.
- Malé básně v próze (Petits poèmes en prose, 1869) - původně byly vydány pod názvem Pařížský splín. Jedná se o padesát krátkých rytmických próz. Baudelaire zde dospívá k poznání, že skutečná podstata poetického vyjádření nespočívá v tradičním rytmickém členění, spojeném s rýmem, ale výhradně v básnické vizi, metaforice a obrazech. Jde vlastně o jakousi básnickou symfonii Paříže, moderního člověka a jeho složité životní problematiky. Za smyslovým světem nachází existenci jiného, vnitřního světa, do něhož proniká pomocí symbolů a obrazného myšlení a který se vymyká běžné logice.
Básně
- Albatros
- Exotický parfém
- Jisté kreolské dámě
- Vlas
- Zdechlina
- Krása
- Splín
Básně
- Albatros
- Exotický parfém
- Jisté kreolské dámě
- Vlas
- Zdechlina
- Krása
- Splín
Eseje
- Umělé ráje - o účincích hašiše a opia.
Knihy
- Estetické zajímavosti
- Romantické umění
Zápisky
- Intimní deníky
- Bruselské roky
Překládal dílo E. A. Poa
Stéphane Mallarmé (18. března 1842 v Paříži - 9. září 1898 ve Valvins) byl francouzský básník a esejista. Bývá řazen mezi prokleté básníky.
Ve svém bytě pořádal od roku 1880 literární salony (zval literáty, hudebníky, malíře…). Jeho tvorba je symbiózou hudby, malířství a poezie. Za důležitou považuje inspiraci - sen, který vsugeruje dojmy.
"Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí."
Dílo
- Faunovo pozdní odpoledne (1876) - Faun je poločlověk/kozel, který vzpomíná na Sicílii na své milostné prožitky s nymfami. Bez ohledu na pravdu rozvíjí dál své představy… Faunem se inspiroval mimo jiné Claude Debussy: napsal podle něj stejnojmenný balet.
Komentáře
Přehled komentářů
Compression est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre moelle bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-un-par-jour/
moji oblíbení básníci...
(Andula, 11. 4. 2008 19:55)škoda jen,že až na pár lidí krásu těchto básní ,jako třeba zdechlina,lidé nepochopí...
Blood Exigency : Blood turn the heat on table
(Apagepreopem, 25. 7. 2018 17:14)