Hra na tichou poštu
Hra na tichou poštu
Voda omývá mé tělo,
jakoby tisíce lidí ke mně vztahovalo dychtivé ruce.
Jako by obejmout je smělo,
vlnky zrodíc se a zase hynouce.
Nekonečná modř nebe odrážející se v hladině,
jako zrcadlo co ukáže pravou tvář jedině.
Oddat věčnému se snění,
duše bol mizí v zapomění.
Vlnky jako ptačí perutě zrnka písku jemně čeří,
blázen ten kdo mi tohle neuvěří.
Paprsky slunce mění ve zlato mé vlasy,
co šeptá mi to vítr a co moře, copak asi?
Komentáře
Přehled komentářů
vím že jsi toho v životě napsal opravdu dost, tvoje články jsem četla na czs a taky něco na tvém blogu, dalo by se říct že se dodnes řídím některými tvými názory na gothicu i když už ne tak úplně. myslím že jsi nebohému začátečníkovi zčásti ukázal cestu, díky za komentář
já vím
(Tiamat, 9. 7. 2008 8:08)