Abstrakce poměrně konkrétní
T: vítr zavál do vlasů, milostnou píseň šeptaje.
M: Ten hlas dávných časů a z lásku strachu nemaje.
T: Usíná kvítek pobledlý.
M: I ve spánky stále smutný, zlý.
T: Zášť, pýcha, nespravedlnost, bezpráví,
nejprudší jed co otráví.
M: Těžce se křivda napraví.
Když ti blázni bezhlaví
neví co se svým šílenstvím.
T: Křičet do prázdna, snad navzdor neštěstím.
M: Neštěstí jež stvoří stvůru. bestii.
T: Co v noci lásku zabíjí
a lží nevinné opíjí.
M:Opíjí svým puritánstvým temných časů.
T: Už usínají luční květy
a oddělí se naše rety.
M: Není to na věky věků, láska by to nepřipustila.
T: Čím jsem tě zranila?
Čím se provinila?
M: Ničím lásko, to smrt vše kolem zavinila.
T: Krví čistotu potřísnila.
M: Proč má lásko, přoč jsi mě opustila?
T: Po zásluze každý potrestán.
M: Dokonce i za svobodu smrti odevzdán.
T: A v mocných pažích osudu pochován.
M: Ke kůlu bolesti přivázán.
T: Nešťastný, slabý a přece milován.
M: Ti, co lásku na něj vyplýtvali
Ti, jenž se na něj vykašlali.
T: Ti se jen smějí ve stínu.
M: Ve tmě, jenž má barvu rubínu.
A ústa jak upírům jim krví planou.
T: přijdou, zabijí a nashledanou.
